Jak jsem se stala Vlakvedoucí

Ahoj :)

dnes tu chci napsat o mé cestě k pracovní pozici ,,Vlakvedoucí osobních vlaků".

Článek je deníkové formy a je trošku delší :D Myslím, že vám dojde, že ,,štípání lístků" je až skoro to poslední o čem toto povolání je. ;D

ZAČÁTEK

25.11. 2016 

Den, kterým vše začalo. Psala jsem na Facebooku, že bych chtěla znát názory na práci u Student Agency. Jednalo se o práci stevardky v autobuse Liberec ⇆ Praha. Komentáře nebyly zrovna pozitivní... 

Na tento popud mi napsal můj starý kamarád, který u Českých drah začal pracovat (což jsem vůbec nevěděla..). 

(Omluvte, prosím, mé grafické nedostatky, učím se s novým programem a zatím na to nemám moc nervy :D)

Podal mi základní informace o této funkci a já byla nadšená! Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, protože jsem si myslela, že bez dopravní školy nemám šanci. Omyl.

28.11. 2016

V tento den jsem napsala e-mail se zájmem o pracovní pozici na personální oddělení. Kontakty mají uvedené na webovkách.

29.11. 2016

Toho dne jsem dostala e-mail s tím, že se mám obrátit na jinou paní :D Tak jsem se obrátila :D Paní mi hned napsala, ať pošlu životopis, že mě zařadí mezi uchazeče. V případě volného místa mě prý bude kontaktovat.

Pár hodin jsem strávila úpravou životopisu a hlavně psaním motivačního dopisu, který sice nevyžadovala, ale já ho přiložit chtěla. Dávala jsem si zvlášť záležet. :)

Tak a odesláno...

Paní už neodpověděla, tak jsem doufala, že jí můj mail opravdu došel...

23.12. 2016 🎄

Den před Štědrým dnem jsem v práci zavolala na číslo, od kterého jsem měla nepřijatý hovor. Byla to paní z personálního, které jsem již několikrát nezvedla telefon!! ':D Bylo to tím, že jsem byla zrovna v práci a to mám telefon ve skříňce. Když jsem pak koukala na telefon, uplynulo několik hodin od telefonátu a já už nevolala zpět. Paní mě pozvala na pohovor, který se má konat 11.1. 2017 v Pardubicích.

🎁 Nejlepší vánoční dárek!! 

2.1. 2017

S tím kamarádem jsem se dohodla, že pojedu jednu cestu vlakem s ním a on mi ještě popovídá o tratích, které jezdí a které bych jezdila i já. Tak jsme vyjeli druhý den nového roku. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých a užitečných informací. Byla jsem z té práce nadšená ještě víc. 🚂💖

9.1. 2017

Dnes je pondělí a já začala s psaním tohoto článku :) Ve středu jedu do Pardubic na pohovor!

POHOVOR

15.1. 2017

Dne 11.1. jsem byla na pohovoru v Pardubicích. Byla jsem nervózní - přecejenom mi o něco důležitého šlo. Zároveň jsem se pak v těch 6 ráno ve vlaku cítila pohodlně a usmívala se na vlakvedoucího :) Měla jsem láhev s kávičkou a venku za oknem se mi nabízela skvostná sněhová podívaná. Do Pardubic jsem jela vůbec poprvé. Trať přes hory se mi moc líbila - je vidět i na Sněžku. Když jsem přijela, okouzlila mě velikost a zdobení haly, ale taky odjezdové tabule - skoro žádný vlak nebyl psán zelenou barvou! :D Našla jsem na nádraží prostory, kde se měl konat pohovor. Byly jsme tam tři ženský a já šla jako první. Vešla jsem do místnosti s velkým stolem, kolem kterého seděly 3 ženy. Své místo jsem poznala podle džbánku s vodou a skleničky. Byla jsem nervózní, jak jsem se tak posadila přímo před ně a ony si mě prohlížely. Představily se mi a vyzvaly mě, abych o sobě něco řekla a jestli vím, co všechno ta práce obnáší. Tak jsem ze sebe vyplodila to nejlepší, co jsem zrovna v tu chvíli byla schopná ':D Uznávám, mluvila jsem rychle - ta nervozita :D Potom mi ještě říkaly něco o té pozici ony a daly další instrukce a dokumenty k vyplnění. Měla jsem se jít hlásit k paní na personální v Liberci. 

Tak jsem asi prošla... :D

VYŘIZOVÁNÍ & ZAŘIZOVÁNÍ

Leden - únor

Musela jsem absolvovat tyto nezbytnosti:

 → Psychotesty - Praha 26.1.

 → Vstupní lékařská prohlídka - Liberec (smluvní doktoři)

        - celková - 27.1.

        - oční - 30.1.

        - ušní - 2.2.

Co vám budu povídat, bylo toho oblítávání habaděj...

Psychotesty trvaly 4 hodiny a byly v počítačové formě. 

Pak už mi ke konci šly z těch otázek oči šejdrem :D Chtěli zjistit, jestli nejsem moc agresivní nebo naopak labilní, zda jsem aspoň trochu logická a jestli umím barvy :D V místnosti nás bylo 4-5. Já a ještě jeden vlakvedoucí (teď už je to můj známej) plus 2-3 strojvedoucí.. ti měli těžší a trochu jiné psychotesty.

Celková prohlídka byla taková ta klasika, kterou všichni známe. Akorát jsem nepočítala s tím, že mi budou natáčet ékágé. Naštěstí jsem měla ucházející spodní prádlo a oholené nohy :D Ještě mě píchla do prstu na cukr (později jsem se dozvěděla, že spousta nádražáků má prý stresovou cukrovku, tak nevím, co je na tom pravdy...) Samozřejmostí byla ranní moč :D Nejprve jsem si musela sehnat od své doktorky výpis z karty.

Oční. Toho jsem se bála asi nejvíc. Než jsem tam šla, byla jsem si nechat v optice změřit dioptrie a udělat nová skla, abych tam nešla s brýlemi přes které prd vidím :D Při zjištění, jak moc se mi oči zhoršily, jsem byla nesvá. Ale je fakt, že jsem nebyla u očního tak 5 let. Optička mi vysvětlovala, že právě v této době s ohledem na věk se ty oči nejvíc zhorší a pak už je to stabilní. Tím trochu zahnala mé myšlenky na nadcházející slepotu :D Konstatovala, že se správnými dioptriemi je můj zrak úplně v pořádku. Pak už přímo u doktora jsem kromě klasické prohlídky absolvovala ještě prohlídku na periferní vidění. Dostala jsem do ruky mačkátko, které jsem měla stisknout když uvidím rozsvítit se malé světýlko. Měla jsem vždycky jedno oko zakryté. Seděla jsem ve tmě před takovou prohnutou clonou, kde jsem měla soustředit zrak na světelný bod uprostřed. Vždycky se někde po straně rozsvítilo malé světýlko, které jsem právě měla zaznamenat. Výsledek byl jako na řidičák - způsobilá s brýlemi.

Ušní bylo nejkratší a nejmíň se mi líbilo. Doktor mi koukl do uší, rozezvučel u mě ladičky a pak mi dali sluchátka na uši a mačkátko, které jsem měla zmáčknout až uslyším nějaký tón. Občas jsem si nebyla jistá, jestli to není zvuk okolí nebo v mé hlavě :D 

Všemi prohlídkami jsem zdárně prošla. ✔️

VÝCVIK A PŘÍPRAVA NA ZKOUŠKU O-04

Únor - březen

Od půlky do konce února jsme pak měli celkem 5 konzultací ohledně přepravy a dopravy. Školitelé s námi rozebírali určité situace a předpisy. Bylo nás tam kolem 10 a z některých se stali moji kamarádi. Dostali jsme samozřejmě na flashku spoustu materiálů na učení, protože nás čeká zkouška O-04 pro Vlakvedoucí. Také se s námi setkal pan Přednosta.

1.3. 2017 

Toho data jsme měli v Ústí nad Labem školení o ČD a bezpečnosti práce, která trvala únavných 7 hodin. Také mám k tomuto datu dohodu o pracovní činnosti, která mě opravňuje k práci přímo na vlaku. To školení o bezpečnosti jsme museli mít za sebou před vstupem na vlak. Ještě jsem musela donést fotku (na zaměstnaneckou In kartu) a maturitní vysvědčení.

4.3. 2017 

V tento den jsem poprvé řekla své ,,Dobrý den, přistoupiliiii, vaše jízdní doklady, prosím."

...a jela jsem 2x do Ústí nad Labem. Dostala jsem na ruku žlutou pásku s nápisem ,,ZÁCVIK" a chodila s Vlakvedoucím. Už jsem i odbavovala cestující - samozřejmě pod dohledem. Poprvé jsem také slyšela větu: ,,Nádražáka pochopí jedině nádražák." Pak jsem měla ještě další 3 placené zácviky, které jsou povinné před skládáním zkoušky. Zácviky jsem si užívala. Setkala jsem se milými kolegy, lidmi a mimo učení jsem si užila i nějakou tu srandu :) :) 

Datum zkoušky si víceméně můžete určit sami, přičemž je jasné, že čím dřív, tím líp. V půlce března mi paní volala, zda už bych chtěla jít koncem měsíce. Přiznám se - vůbec jsem se do té doby neučila a tak jsem řekla, že radši až někdy v dubnu. Dala jsem si ještě navíc další 3 dobrovolné neplacené zácviky, abych si to ještě líp prozkoušela. Dobře se mi totiž učí přímo ze situací nebo vysvětlením od Vlakvedoucího. Spoustu toho, co se máte naučit si totiž rovnou můžete zažít...

Myslím, že 12.4. 2017 mi zavolala paní komandující, že 19. jdu ke zkoušce, ať si přijdu podepsat přihlášku.

Nastala panika :D Jen nějaký týden na učení!! 

Víceméně jsem se začala učit až po tom telefonátu. Jsem hrozná, já vím a doufám, že si to moc lidí nikdo od ČD nepřečte ':D Zbýval mi tedy týden a já v tom týdnu ještě jezdila s přítelem vybírat a nakupovat skříně, které jsme pak stavěli a já navíc uklízela tu spoušť. 

S podpisem přihlášky ke zkoušce jsem dostala osobní InKartu (bez aplikace zatím) a kartu Oprávnění zaměstnance ke vstupu do objektů a zařízení.

Den před zkouškou jsme ještě měli konzultace na doladění znalostí. Zkouška má část přepravní a část dopravní - přičemž na tu dopravu jsem se předtím doma ani nepodívala (ano, ano - jsem červená až na pozadí..). Potom jsem se ještě snažila aspoň něco z té dopravy nasoukat do hlavy a šla spát až někdy kolem půlnoci.

A co jsem tak zhruba měla umět?

Z přepravní části to bylo samozřejmě všechno možný i nemožný okolo jízdních dokladů (už jenom toho je docela hodně...), přeprava zavazadel, zvířat, různé doplatky, přirážky, práva, řešení co se má dělat když... to si pak chvíli připadáte i jako právník..

U dopravy to byly všechny technické věci kolem vlaku jako je počítání potřebných brzdících procent, návěsti (značky, značení...), zkouška brzdy, různé činnosti kolem vlaku, nápisy na vlaku, druhy kolejí a ,,semaforů" + plus co ukazují, posunovat s vlakem, vlakovou dokumentaci, postupy při mimořádnostech....

...a to jsem napsala velmi VELMI stručně...

ZKOUŠKA O-04 - první pokus :D

Bylo 19.4. 2017 5:30 a já vstala, že pojedu na pražské hlavní nádraží. Byla jsem nevyspalá a věděla, že by se musel stát zázrak, abych to udělala (jeden takový se stal u mé maturity...). Tak jsem si přála, ať to hlavně není až moc velká ostuda. V šest jsem se sešla s další budoucí vlakvedoucí a společně jsme odjely busem do Prahy (vlakem z Liberce je to fakt na dlouho). Kámoška věděla, kam přesně jít, tak jsme ani nebloudily a já si stihla ještě vzít s sebou kafe.

Zkouška měla 4 části:

☑ test z přepravy

☑ test z dopravy

☑ ústní z dopravy

☑ ústní z přepravy

→ přičemž to bylo takhle postupně a když člověk třeba neudělal hned ten první test, tak prostě skončil a musel jindy na další pokus, kde dělá vždy vše znovu (máme celkem 3 pokusy)

→ v každém testu bylo 40 otázek a mohli jsme mít v každém max. 8 chyb.. u dopravy se pak ještě vyplňovala brzděnka (což je počítání potřebných brzdících procent)

→ testy byly naštěstí aspoň na a, b, c

Byli jsme tam od půl deváté cca do půl druhé - 5 hodin kdy nás skoro nepřetržitě ,,mučili" :D 

l. Test z přepravy ✓ 

Tenhle test jsem z části uměla, ale něco i tipla. Zvládla jsem ho. Měla jsem 6 chyb. Postoupila jsem do druhého levelu :D

2. Test z dopravy ✓

Jelikož k testu bylo ještě vyplnění brzděnky, kterou jsem viděla jen jednou - v únoru, jsem si myslela, že tady určitě skončím. Kroužkovala jsem spíš, co mi přišlo, že by mohlo být správně než, že bych to fakt věděla... Tu brzděnku jsem nějak vypotila. Dala jsem to na hraničních 8 chyb a postoupila dál :D

Byla jsem překvapená, že jsem přešla přes testy a zároveň se svejma neznalostma se mi vůbec nechtělo na ústní. Myslela jsem, že skončim na testu a pak se budu v klidu dívat, jak probíhají ústní.. abych věděla na příště... No nic no :D

3. Ústní z dopravy ✓

Zbylo nás na zkoušku 5 (2 vypadli během testů). Seděli jsme kolem stolu a zkoušející se vždycky jednoho po druhém na něco zeptal. Furt dokola.. Když jeden nevěděl, přepadla otázka na dalšího.

,,Slečno Mejfis, vy jste jistě technický typ...řekněte mi, jak provedete zkoušku ruční brzdy?" - fakt super :D 

Tak hodinka nepřetržitého soustředění a pocení toho, co vlastně neumim, aby mi neřekli, že jsem tupá tak moc, že už mě ani na další pokus nechtěj :'D Měla jsem od toho zarudlý tváře a seškvařenej mozek. Nakonec mi ten zkoušející řekl, že můj výkon byl takový nejistý, ale že mi to dá s tím, že musím ukázat 100% na ústní přepravě.

Jestli jsem byla překvapená po testu z dopravy, tak tohle byl vrchol úžasu. Vcelku rychle mi doteklo (i po tom vypětí), že už jsem daleko, že bych to jako fakt mohla dát. K tomu ale to, že to musí být stoprocentní a přesvědčivý výkon, což jsem nevěděla, jestli je v mých silách.

Další panika.

4. Ústní z přepravy ✕

Systém byl stejný jako u dopravy, zůstali jsme 4. Můj výkon ale zkoušející nepřesvědčil. A tak jsem vypadla jako poslední úplně těsně před koncem. Zůstaly 2 a ty to jako jediné daly. Pár otázeček mě dělilo. Nicméně by to bylo asi hodně nespravedlivý, aby to udělal člověk, kterej se dá se říct neučil - aspoň teda pro moje svědomí. Jo, byla jsem smutná když mi řekla, že tímto pro mě zkouška končí..takhle těsně před koncem, ale zároveň mě hřálo až kam jsem se dostala.

Takže mě to tak za dva týdny čeká celé znovu :D ..No, aspoň jsem se toho dost přiučila a vím do čeho půjdu...

Pak jsem se celá hotová dopravila na Čerňák, prošla pár krámů, najedla se a šupajdila zpátky na sever.

Druhý den mi hned volala supervizorka, že mam víc chodit k nim na konzultace a že to příště už dám.

Tak uvidíme, teď už se musim fakt učit! :D

PŘÍPRAVA A DRUHÝ POKUS U ZKOUŠKY O-04

Dnes je již 8.8. a tak už to všechno v živé paměti nemám, protože se toho stalo opravdu šíleně moc od té doby ':D

Co si tak vybavuji, tak jsem to s učením zase a opět moc nepřeháněla, což mě zase a opět mrzelo. 

Po prvním nezdaru se zintenzivněly přípravy na konzultacích a aspoň jsem věděla do čeho půjdu. Tak jsem se podle toho i připravovala... :D

11.5. 2017 jsem tedy vykonávala opravnou zkoušku. Tentokrát to pro mě bylo jiné, příjemnější. Zkoušeli nás jiní zkoušející.. ze kterých vyzařovala taková ta chuť to z nás dostat :D Složení zkoušených lidí bylo také jiné. Trošku se změnil i průběh a to tím, že nám nejdřív nasázeli na stůl všechny písemné části a dali nám o to větší čas na zpracování. Potom nám oznámili, kdo prošel k ústním. Prošla jsem s docela dobrým výsledkem :) Na ústních jsem svojí otázku zrovna vždycky věděla, tak jsem byla fakt happy :D 

Musím ještě vyzdvihnout dramatický příběh kolegy, který seděl po mé levici. Jeho loď se opravdu potápěla a byl už krok od vyhazovu ze zkoušky (byl to navíc jeho poslední pokus..). Zkoušející mu začal dávat odpalný otázky, takový ty kdy zjistí, že to je marný... ale on se chytil! A tak zkoušející přitvrdil v náročnosti otázek a on to ze sebe opravdu začal tak sypat, že ten zkoušejí pak uznal, že jako dobrý, že už myslel, že letí... :D :D To napětí v místnosti by se dalo krájet :D 

🏆 Po oznámení, ŽE JSEM TO U-D-Ě-L-A-L-A mě zalila vlna štěstí 🍀.... a šli jsme to s dalšími zapít :D hlavně pil ten bojovník no.. :D :D

ZÁCVIK

Zbytek května

Vyměnila jsem žlutou pásku za červenou a už to jelo. Měla jsem myslím 10 jízd ještě s vlakvedoucími. 

Když si zpětně vybavím ty první pocity, že na to nemám, že ty plný rychlíky ještě se zpožděním a kdesi cosi...nemůžu absolutně zvládat...uffff. Jedna vlakvedoucí mě i slušně hodila do vody a mně se draly slzy do očí. To mě hodně naučilo, ale zároveň mi pocitově bylo ouvej. ,,Jsi po zkouškách, to máš umět." a tak no ':-D Ten pocit, že na mně stojí (hned po strojvedoucím...) jízda vlaku a mimo to ještě všechno kolem lidí na vlaku... mě dost stresoval. Když jsem si uvědomila, že za pár dní už pojedu úplně sama a jedinej kdo mi poradí, bude někdo na telefonu (když teda zrovna bude signál...). ...no... :/ Navíc jsem měla (a stále ještě mám) pocit, že umím úplný nic. Na druhou stranu musím říct, že když jsem všechny strachy a obavy nechala trošku dál od sebe, tak jsem si užila s vlakvedoucími i cestujícími dost srandy a zážitků.

PRVNÍ SAMOSTATNÉ SMĚNY 

Od 1.6. 2017 mám smlouvu na hlavní pracovní poměr a hnedle 2.6. jsem vyrazila prvně sama.

Jako začátečníci dostáváme směny, které zbudou :D asi klasický úděl nováčka :D s tím, že se po domluvě dalo něco přehodit, abych třeba rovnou nešla na posun s vlakem a podobně :D V Liberci máme tři druhy směn: Letmo (což je to o čem jsem mluvila - ale pozor, některým to vyhovuje, dá se tam líp šibovat s volnem třeba a tak..), Osobák a Rychlík. Směnovému rozvržení se říká turnus. Takže já jsem začala v Letmo turnuse. Dostala jsem papíry se soupisem rychlíkářského i osobáckého turnusu a k tomu, co od čeho kdy jedu. Vesměs a hodně zjednodušeně tam je prostě napsáno, které vlaky ten den člověk jede. 

Svojí první směnu jsem vychytala dost dobře, protože jsem celý den jezdila jen jako průvodčí. Což znamená, že na vlaku se mnou byl vždycky ještě nějaký vlakvedoucí, kterému já byla podřízená. Nemusela jsem dělat vlakovou dokumentaci, jen jsem si odbavovala lidi na vlakvedoucím určené části vlaku a pak s ním postupně odpískávala vlak. Ten den jsem se pohybovala na hradecku.

Nicméně jsem byla tak nervózní, že jsem na ten den vůbec nespala. Den předtím jsem brečela a byla v depresi, že to nezvládnu. Káóčko úplný X_x Ale zvládla jsem to... vlakvedoucí na mě byli hodní :)

3.6. 2017 💙🦈

Tak nevinný den a přitom do budoucna tak rozhodující :D

V tento den jsem jela už úplně sama. Měla jsem nástup brzo ráno a jela jsem do České Lípy a zpět + do Ústí nad Labem a zpět. Ten vlak do Lípy jsem si oblíbila, protože ta ranní scenérie s východem slunce, mlhou v údolích a srnky... mě prostě bere. Byla jsem nemocná, skoro jsem nemluvila. Na sobě jsem měla ještě svoje oblečení a červenou pásku, protože uniforma mi měla přijít někdy pak. Už jsem jí měla vyzkoušenou (třeba v Praze je zkušebna) a odeslaný soupis věcí, které chci a v jakých velikostech. Máme určitý počet bodů a za to si vybíráme. Po příjezdu do Lípy jsem měla chvíli pauzu, tak jsem si šla do automatu pro kafe. Jako neznalý nováček jsem chtěla jít k vlaku co nejdřív, abych obhlídla situaci a byla připravená. Šla jsem na nástupiště a viděla tam sedět výpravčího. Věděla jsem, že pojedu zpět do Liberce vlakem typu ,,Regio Shark" a tak se ho ptám: ,,Dobrýý den, prosim Vás, kde budu mít Žraloka?" - a za zhruba měsíc jsme se s tím výpravčím dali dohromady :D :D

Když to vidím zpětně, tak celý červen byl hrozně hektický a slovo ,,ZMĚNA" nabralo neskutečně na rozměru. Tato práce je první, na které mi opravdu záleží a tak mě ten nový začátek doslova sejmul. Začínat na dráze v červnu je dost háárd. Ještě jezdí plno studentů a k tomu navíc školní výlety. Takže plno problémů s tím, že ta skupina byla objednaná nebo ne a tak dále... + vedro jako bonusík :D

Myslím, že kdyby mě ta práce zároveň nenabíjela, tak bych to i vzdala. Tahle práce musí rozhodně bavit. Celkem rychle jsem přišla na to, že když jsem milá a vstřícná, tak mi nikdo nevynadá ani za hodinové zpoždění. Přistihla jsem se, jak se na tom vlaku cítím prostě dobře...taková zvláštní energie. A řekla mi to i babička. Dokonce řekla, že je na mě pyšná! Že působím suverénně. 

Potkávala jsem samé milé lidi, kolegy a to mi dalo impuls se zamyslet, co vlastně chci od života a tak pak i skončil můj vztah...  

V červenci jsem už byla o kousilínek klidnější...teda až po tom, co jsem si trošku zvykla, že jeden vztah skončil a druhý pomalu navázal. Nutno zde podotknout, že ten minulý vztah neskončil kvůli tomu člověku, se který jsem teď..ale kvůli tomu, že naše pohledy na svět a budoucnost byly až kriticky rozdílné. Ten nový vztah prostě jen přišel brzo potom. Ale zpět k dráze... V červenci jsem už byla vyplašená míň, ale stejně jsem se v noci budila s tím, kde jsem a jaký vlak jedu... (to trvá i nadále..). Abych se náhodou nezačala nudit, tak jsem se pro změnu připravovala na zkoušku pro trať se zjednodušeným řízením drážní dopravy, která je u nás od Tanvaldu do Harrachova (ke hranici s Polskem). Učila jsem se přehodit výhybku a specifika téhle trati. Je tu velké stoupání, řídí se dálkově a nikdo z nádražáků tam není.

(8.1. 2018 Musím ještě doplnit, že vztah s výpravčím pak v prosinci skončil.)

ZKOUŠKA D3 - už můžu i na kopec :D

1.8. 2017 jsem složila i tuto zkoušku. Na druhý pokus. Dostali jsme dva testy. Jeden z obecných předpisů pro zjednodušené tratě a jeden přímo na trať Tanvald - Harrachov. Pak jsme se učili zastavit vlak v případě potřeby ze stanoviště strojvedoucího. Přijde mi sice trochu zvláštní tam mít zjednodušený řízení když tam je ten velký spád.. ale asi tomu nerozumim ':D 

...A TAK TO BYLO :)

11.8. 2017

Dneškem prohlašuji tento článek za dokončený! :D Už tedy jsem plnoprávná Vlakvedoucí a zbývá mi si pořádně zvyknout a všechno se doučit ':D Řekla bych, že si člověk zvykne tak minimálně za rok - dva.. než si osahá všemožné situace. Ve zpětném zrcátku vidím spoustu papírování, nových informací, lidských příběhů, milion lidí, sny o vlacích, vedro, zimu, spánkový deficit, srnky, novou lásku a kámoše....

Z pracovního hlediska jsem spokojená. Nutností je maturita, kterou mám jako nejvyšší stupeň vzdělání a tak vidím jako naplňující, že je podmínkou. Současně mi přijde, že je moje práce finančně hezky ohodnocená (cca 20k +)...i když mnozí tvrdí, že za tu zodpovědnost a tak je to ještě málo. Já se zkušenostmi z obchoďáků jsem snad nechtěla uvěřit, kolik mi opravdu přišlo :D :D
Dále je ta práce prostě pořád jiná. Každý vlak má jiný příběh a to mě na tom baví. 

Jak na mě děti koukají s respektem a já je můžu potěšit takovou kravinkou, jakou je dětská barevná jízdenka.. 

Jak na mě přišla už pochvala, že jsem milá a ochotná...

Jak na mě týpci loudili Facebook a ať s nima jedu na Mácháč... :D

Jak jsem dostala od paní pálivej bonbon když jsem se dusila kašlem... :D

Jak vypla bouřka elektriku když jsem spala na nocležně.. :D

Jak na mě z krabičky u výhybky vykoukla žába... :D

Jak jsem dostala čtyřlístek...🍀

....a spousta dalších milých zážitků :)

Nicméně se stávají i méně příjemné věci jako je přeplnění vlaku, kdy už fakt nevím, kam lidi, kola a kočárky mam strkat a současně chce každý jet.. Výluky, zpoždění kdy lidem navazují někdy i poslední vlaky.. Vyčůránci, zmatenci, lenoši, tvrďáci, zmatkaři, smraďoši.. :D 

Co vám budu povídat..práce s lidma je prostě práce s lidma ;D se všemi plusy a mínusy...

Závěrem bych chtěla říct, že jsem za všechny ty shody náhod a nehod, které mě k této práci dovedly fakt ráda. Zažila jsem prvně pocit, že mě práce baví a naplňuje, což dneska tak obvyklé není...ikdyž už možná zase trošku začíná být. Budu asi navždy vděčná tomu dotyčnému kamarádovi vlakvedoucímu, který mi řekl, proč to u dráhy nezkusim a zároveň mi pak ve všem pomáhal (pomáhá :D). Mezi náma je taky zajímavej příběh :) Když už jsme u děkovačky, tak rozhodně musím poděkovat úplně všem, kteří mi kdy s dráhou pomohli. Moc si toho vážím a jsem ráda, že jsou tak skvělí. 

Byla a je to pořádná jízda a já jsem z toho všeho ještě furt vykolejená! :D :D 

Mejfis